Floridské městečko St. Augustine je nejstarší permanentní osídlení v Americe. V roce 1565 ho založil španělský admirál Pedro Menendez. Převážná populace tohoto města se tedy skládá z hispánců a seminolských Indiánů. Jak je to ale v Americe běžné, dají se tu najít přistěhovalci ze všech koutů světa.
Na výlet do St. Augustine jsem jela se třídou mojí host sestry Stephanie. Pro ostatní studenty to byla dějepisná exkurze, museli tedy vyplňovat worksheety (pracovní listy s otázkami), které jim na začátku rozdala učitelka. Já jsem jela jen jako doplněk, hlavně proto, že jsem exchange student, tak abych toho z Ameriky viděla co nejvíce.
Ráno kolem šesté hodiny odjížděl od školy autobus. Na opozdilce se nečekalo – tři studenti museli zůstat ve škole, protože se nedostavili na místo odjezdu včas. Cesta z Orlanda trvala asi dvě hodiny. Překvapilo mne, že řidič našeho charterového autobusu neměl GPS navigaci, řídil se jen informacemi vytisknutými z webové stránky MapQuest. I tak jsme ale na místo dorazili včas a bez větších komplikací (pokud se nepočítá prasklá zadní pneumatika).
První na našem plánu byla prohlídka Koloniální španělské čtvrti- muzea živé historie. Paní domácí nás provedla dvěma autentickými dobovými staveními. Dozvěděli jsme se, že v sedmnáctém století se vařilo na kotlících zavěšených nad kamny nebo na něčem, co bylo velmi podobné zahradnímu grilu. Většina surovin, které si Španělé tenkrát s sebou přivezly, nebyla vhodná na pěstování ve skoro tropické krajině Floridy, a proto byli závislí na schopnostech a dovednostech Indiánů, kteří je naučili pěstovat kukuřici a další plodiny. Prošli jsme kolem dvorku s krocanem a několika slepicemi, abychom se zastavili v dřevařské dílně. Uvítal nás pán v dobovém obleku, s kloboukem na hlavě a silným britským přízvukem. Jak jsme se později dověděli, do Ameriky se přestěhoval před deseti lety, aby se věnoval uměleckému truhlářství, kovářství a rekonstrukci historických bitev. Ukázal nám příklady dřevěných hraček, se kterými si děti tehdy hráli. Vysvětlil nám způsoby spojování dřeva a vyrábění lavic, stolů a stavění dřevěných chalup. Běžná technika španělských vojáků tehdy byla postavit dřevěnou konstrukci, střechu, a poté vylít zdi a podlahu betonem. Naše poslední zastávka byla v kovářské dílně, kde jsme na vlastní oči viděli výrobu čtyřhranného hřebíku. Dozvěděli jsme se také, že tenkrát existovala v kovářském řemesle vysoká specializace. „Smith“ vyráběl hřebíky a nástroje, „forgeman“ koval koně a „cutler“ měl zase ve své kompetenci meče a šavle.
Z muzea jsme pokračovali do starého guvernérova domu. Krátká prohlídka vitrín s dobovými obleky, nástroji a uměleckými předměty byla sice zajímavá, ale všichni se už těšili na oběd v některé ze sandwich-fastfood restaurací či kaváren.
Odpoledne nás autobus zavezl o tři sta metrů dál (ano, jsme v Americe, někteří lidé by takovou dálku prostě neušli), do pevnosti svatého Marka, jedné z nejznámějších památek v St. Augustine. Půdorys asi 35 stop vysoké stavby je ve tvaru čtverce, v každém rohu je připojen menší kosodélník. Z jedné strany pevnost omývá moře. Stavebním materiálem byla takzvaná Coquina, což je slepenina drcených mořských mušlí. Při bližším pohledu na stěny bylo tedy možno vidět mnohobarevné kousky mušliček. Průvodci nedoporučovali sedat na okraje, protože po tolika letech se zdi začaly drolit. Jak jeden armádně vystrojený průvodce vtipně poznamenal, stavba přežila nespočet bouří, hurikánů a nájezdů nepřátel, ale bohužel nepřežívá pozornost amerických i jiných turistů…
Jako zpestření prohlídky jsme byli svědky historického výstřelu z kanónu. Nebyl nabitý opravdickými koulemi, s ohledem na milionářské jachty plavící se pod pevností, ale i tak nadělal neskutečný rámus. K obsluze jednoho takového španělského kanónu bylo potřeba čtyř vojáků.
V jedné z temných kobek pevnosti jsme narazili na dobového lékaře, který měl před sebou na stole rozložené nástroje používané v osmnáctém století na léčení raněných. Se skoro až sadistickou radostí nám popisoval odřezávání končetin, vrtání děr do lebek, pouštění žilou a trhání zubů. Na otázku o anestetikech nám podal kulku s pistole, na které byly viditelné hluboce vytlačené otisky zubů. Vysvětlil, že vojáci při operaci prostě skousli kulku, aby tolik nekřičeli. Někteří prý stejně omdleli bolestí. Lidé se slabšími žaludky opouštěli místnost v půlce přednášky, jiné toto téma naopak velmi zaujalo. Tenkrát se opravdu s léčením nikdo nepáral, lékař používal stejné nástroje na stovky pacientů denně bez toho, aby je jakkoliv dezinfikoval.
Návrat do školy byl ohlášen na šestou hodinu, a tak jsme se brzy museli vydat na cestu zpět. Poslední společné foto před pevností, pohled na starý St. Augustine, a hurá domů. Na zpáteční cestě se na ploché obrazovce promítali Simpsonovi (cestou tam jsme shlédli I Am Legend). Všechny filmy pouštěné na školních akcích musí být označeny G (General admittance), PG (Parental guidance suggested) nebo PG-13. Jsou na to přísné regulace, aby se očím amerických teenagerů nepouštěly nepřístupné snímky. Značení PG-13 má většina neškodných filmů, ale třeba také divoké akční střílečky. Nálepky G a PG tedy dostanou opravdu snad jen Disney pohádky.
Je dobré, když exchange student využije každou šanci na cestování, která se mu naskytne. V Americe je toho mnoho k vidění a hlavně školní výlety se spolužáky a kamarády jsou plné zábavy.
